Móda mě zajímala odjakživa.
V 90tkách v obchodech moc velký výběr oblečení nebyl, ale já měla velké štěstí, že moje babička byla švadlenou a ušila mně vše, na co jsem si jen pomyslela. Společně jsme rozebíraly střihy, barvy, vzory, materiály… A tak můj příběh zřejmě začal.
Po revoluci již bylo možné koupit spoustu věcí a já zažívala druhý extrém – bylo na výběr tolik oblečení, že někdy bylo těžké se rozhodnout. Hlavně se začalo objevovat široké spektrum barev, a já si přestala být jistá.
Měla jsem své oblíbené barvy.
To, že mi některá barva slušela, některá méně, to jsem intuitivně vycítila. Nerozuměla jsem ale tomu, proč jsem v některé krásně rozzářená a jiné zase o 10 let starší – vždyť já byla stále stejná!
Odpověď na všechny mé otázky ohledně barev přišla v roce 1995. Tehdy jsem se seznámila s barevnou typologií, do které jsem se zamilovala a stala se mou vášní. Byla posledním kouskem puzzle do dokonalé harmonie vzhledu člověka.
